Škola pomluv

Bohatý starý mládenec Sir Peter Teazle si vezme mladou venkovskou šlechtičnu, která by se ráda stala součástí londýnské smetánky. Tato vyšší společnost se ale téměř výhradně zabývá jedinou zábavou – vymýšlením a šířením pomluv. Nejlepší jméno v tomto oboru má společnost kolem Lady Sneerwellové, ke které patří také Joseph Surface, pokrytec, který se s pomocí intrik chce zmocnit schovanky Sira Teazla – Marie. Marie však miluje jeho bratra, vyhlášeného marnotratníka Charlese Surface. “Školu pomluv” ovšem čeká tajná inspekce v podání strýčka obou bratrů – sira Olivera. Ten přijíždí po patnácti letech z Indie, aby své synovce podrobil zkoušce, než rozhodne, který z nich získá rodové dědictví. A přijíždí zrovna v době, kdy intriky a klepy kulminují.

Richard Brinsley Sheridan napsal hru ve svých pětadvaceti letech a premiéra v roce 1777 měla veliký úspěch. Tato “moliérovská” komedie patří k tomu nejlepšímu, co dala anglická dramatika po Shakespearovi světu.

Slovo režiséra:

Sheridan ústy jedné ze svých četných divadelních postav prohlásil, že hádka je krásná sama o sobě, jediné, co ji dokáže zničit, je vysvětlování. To samé jistě platí o vtipu a dle mého názoru i o divadelních představeních, zejména o komediích. A tak nebudu vysvětlovat, jak jsme ke Škole pomluv přišli, jak dlouho nám trvalo ji přečíst, nazkoušet a vstřebat. Prostě zrála, až uzrála a my jen doufáme, že jsme zráli s ní.