Divadlo Navenek se už potřetí zúčastnilo Lounského Divadelní

Divadlo Navenek se už potřetí zúčastnilo Lounského Divadelní. Tato přehlídka ochotnického divadla v Lounech je soutěžní, ale my jsme pozvánky vždy využili hlavně proto, abychom si zahráli v tak moderním a pěkně vybaveném divadle. Navíc jsou na nás vždy velmi příjemní technici, personál a následně i diváci, a tak je radost si ve Vrchlického divadle zahrát. Potlesk místo rajčatové spršky pro nás byl vždycky tou největší odměnou (v minulém ročníku nás dokonce diváci ohodnotili bronzovou medailí). O to větší protlak na naše hlavy pak samozřejmě vylili porotci. Hry, s kterými jsme v Lounech byli, měli většinou klasické ochotnické zpracování, žádný převratný nápad scénografický ani dramaturgický se nekonal, jako my (by) to možná hráli i před sto lety. Přesto jsme vždycky ctili Widovu zásadu, že pouze kritický duch je tvůrčí, a tak jsme vždycky diskutovali, kritizovali sami sebe i přijímali kritiku z vnějšku. Žádná naše hra, s kterou jsme jeli do Loun, nebyla ovšem připravovaná s myšlenkou na nějakou soutěž. Taky letos, když se z Loun ozvali, jsme nevěděli, jestli jet s Grendwalem nebo s Treperendami. Ozývaly se hlasy, že před porotu nemůžeme ani s tím ani s oním. Nakonec jsme ale Milhauze přesvědčili, že do Loun jezdíme kvůli atmosféře a ne kvůli soutěži. Během tří dnů jsme se rozhodli pro Treperendy, i když to znamenalo několik nových alternací.

Inscenace Treperend měla být poctou Carlu Goldonimu k 300. výročí jeho narození. V našem divadle se ale všechno vleče, a tak i premiéra k výročí Goldoniho prvních dramatických monologů, protože v jednom a čtvrt roce už určitě plynně hovořil benátských nářečím a hrál si doma v lékárně loutkové divadlo. Vždyť ve čtyřech letech už uměl číst a psát a v devíti napsal první hru. Treperendy pocházejí z roku 1750-51, kdy se Goldoni zavázal sepsat 16 nových her. Bylo to v době, kdy se herecké společnosti v dekretech nazývaly „čeládkou Bohu i lidem nemilou“. A jedna taková čeládka z Kadaně, co si nikdy nestěžovala na špatnou sezónu, na hrubost režisérů, na špatné divadelní zázemí nebo váhu kulis, se rozhodla Treperendy nastudovat. Trvalo to něco přes půl roku, a Treperendy byly na světě. Možná že ne v těch pravých Benátkách, ale také ne v těch nad Jizerou. Stvořili jsme si naše originální Benátky a byly jsme na ně hrdí. Když jsme se rozhodli pro Louny, hrdost se proměnila v pokoru. Sál se ale naplnil neuvěřitelnými 163 lidmi, z nichž přišlo 153 k hlasovacím krabičkám a z nich 134 vhodilo svůj lístek do té s nápisem TRHÁK. Díky těmto hlasům jsme získali 187,582 bodu a celkově se v diváckém hlasování umístili na nejvyšší příčce. Porota na nás letos také byla příjemná, dokonce si všimla i některých individuálních výkonů, a tak si Zuzka Bartošová odnesla cenu za herecký výkon a po čestném uznání dostalo za ty své i Abee a pan Skotek. Byl to pro nás veliký úspěch, který nevnímáme jako laťku k překonávání, ale jako poctu od diváků a povšimnutí od porotců, které jsou určitě povzbuzením do dalšího konání.